Pospíchali, že mu hráli !

on-line pře(d)klad

Autor: Gav

  

<< Zpět do magazínu

První dějství, aneb jak došlo k trestnému činu

 

 

Jason Hebit:

"Umírám."

 Tom Hebit:

"Utýrán?"

Jason: 

"Umírám utýrán."

Zake Hebit: 

"Tento týden již potřetí." (vesele)

Jason: 

"Ano, tento týden již potřetí." (tragicky) "Bratře, jsem totiž zamilován!"

Tom: 

"Pche, on je zamilován." (vyprskne smíchy)

Zake: 

"On je nešťastně zamilován!" (zdůrazňuje)

Elita Ezidorová: 

"Je on vůbec zamilován?"

Tom a Zake: 

"Ale ovšem, že je zamilován!"

Elita: 

"A do koho, smím-li se zaptat?"

Tom a Zake: 

"No přeci do tebe!"

Elita: 

"Tak proč mi to neřekne?"

Tom a Zake: 

"On nemůže!"

Elita: 

"Ale proč?"

Tom a Zake: 

"No přeci, protože je zamilován!" (křičí oba)

 

 

 

Drnčí okenní tabulky, lustr se chvěje, hodiny tikají a v místnosti je docela chladno.

 

 

Zake: 

"To přeci vidí každý, že je zamilován."

Elita: 

"Nešťastně..." (klopí smutně oči)

Jason: 

"Umírám."

Elita: 

"Utýrán?" (přesouvá se blíž, aby se mohla podívat zblízka)

Jason: 

"Umírám utýrán."

Elita: 

"Hrozné."

Tom: 

"Otřesné."

Zake: 

"Nechutné"

Tom: 

"Náš bratr byl vždycky tak trochu divné dítě."

Elita: 

"Chudáček." (hladí ho po vlasech)

Tom: 

"Cucáček."

Zake: 

"Hlupáček."

Elita: 

"Pojďme mu nějak pomoci!"

Tom: 

"Jako ho třeba zastřelit?" (upřímně se podiví)

Elita: 

"Ale ne," (a něžně) "citem."

Zake: 

"Bratr ale střílí fakt dobře!"

Elita: 

"Ale ne," (a ještě něžněji) "citem."

Zake: 

"Tak to jsem tedy zvědav."

Elita: 

"Pojďme se na něj všichni podívat zblízka."

 

 

 

Obklopí ho. Sedí si mezi nimi, ruce i nohy mu visí i víčka mu visí. Je někde daleko a spřádá své plány a sny na různých růžových obláčcích.

 

 

Elita: 

"Co kdybych mu dala najevo, že ho jako také miluji?"

Zake: 

"To nejde." (a čistí přitom hlaveň revolveru)

Elita: 

"Proč to nejde?"

Zake: 

(dívaje se skrze hlaveň do okna proti světlu) "Uvažuj chytře, náš bratr říká dnes již po sté, je přeci zamilován."

Elita: 

"No a?!"

Zake: 

"To je láska jako trám.""

Elita: 

"?"

Tom: 

(bere od Zaka revolver) "Bratr chce jen říci, že láska je hluchá, slepá a nic nevnímá!"

Elita: 

(bere revolver od Toma a dívá se skrze hlaveň na Jasoně) "To je ale opravdu škoda, protože jinak vypadá moc dobře."

Tom: 

"Je to fajn kluk." (a bere si zpět revolver a také se dívá hlavní na Jasoně)

Elita: 

"Kluk, jako buk."

Tom: 

"Skály by mohl lámat."

Jason: 

"Umírám."

Elita: 

"Utýrán?" (s nadějí v hlase vyskakuje, ale hned přerušena oběma bratry toho nechává)

Tom a Zake: 

"To už jsme slyšeli."

Jason: 

"Ale nepochopili."

Tom: 

"Já ho asi zastřelím." (namíří na něj)

Elita: 

"Ano, zastřel ho, bude to tak nejlepší pro nás pro všechny." (padá před Jasoněm na zem na kolena a objímá mu nohy nad kotníky)

Jason: 

(vstává hrdě a vytrhává se z Elitinýho sevření) "Ano, zastřelte mne!" (hrdinsky a slavnostním hlasem)

Zake: 

(Tomovi) "Bratře, je to tvoje povinnost."

Elita: 

"Je to tvoje čestná povinnost!" (slavnostně)

Jason: 

"Je to tvoje snad nejčestnější povinnost vůbec!" (namyšleně)

Tom: 

"Nuže, bratře, jsi připraven?" (pevně uchopí zbraň, pokročí jednou nohou vpřed, zamíří na Jasoně a odvrátí hlavu)

Jason: 

(pevným hlasem) "Jsem navždy připraven."

 

 

Tom namíří, všichni zavřou oči a zmáčkne spoušť. Ozve se: "cvak", pistole totiž není nabitá. Ale jenže ve stejném okamžiku se ozve z přízemí: "prásk," neboť dole bouchnou průvanem dveře. Jason padne a vydechne: "konečně mrtev." Ostatní otevřou oči.

 

 

Zake: 

"On je mrtev?!" (udiveně)

Tom: 

"Ano, ovšem, že je mrtev," (samolibě) "mířím přeci dobře."

Elita: 

"Tak se přeci dočkal." (a smutně potřese hlavou.)

Tom: 

(trochu se mračí) "Jenže já jsem neměl nabito."

Elita a Zake: 

"Cože? Ty jsi neměl nabito?"

Tom: 

"No, neměl. Přeci nezastřelím vlastního bratra."

Elita: 

(k Zakovi:) "Přece by nezastřelil vlastního bratra."

Zake: 

"Tom byl vždycky trochu úzkoprsý," (upjatě) "no tak mu to někdo řekněte."

Elita a Tom: 

"Co jako?"

Zake: 

"Že žije."

Tom: 

"Halo, Jasone, žiješ!"

 

 

Elita mezitím přijde blíže a vytřeští oči, vidí totiž, že Jason má oči prudce otočené v sloup a skoro vůbec nedýchá. Atmosféra začíná být dramatická.

 

Elita: 

"Kluci, já nevím, pojďte se rychle podívat."

 

 

 

Tom i Zake přikleknou k Jasonovi a prohlížejí si ho.

 

 

Tom: 

"Vidím všechny příznaky vraždy, budeme muset zavolat policii."

Tom, Zake a  Elita: 

"Policieeee... !!! Přijéééď... !!! Vraždááá...!!!"

 

 

Druhé dějství, aneb na scénu vstupuje ruka zákona

 

 

 

Policie se dostavila za nedlouho. V čele s vyšetřovatelem Svetříkem si prohlédla místo činu a vyslechla všechny přítomné osoby, tj. Toma, Zaka a Elitu. Ti však nevěděli nic o tom, co se zde událo. Ani sousedé v ulici neučinili Svetříka chytřejším a ani moudřejším. Svetřík tak stál před největší záhadou své slibné kariéry. Téměř mrtví mladík leží na zemi uprostřed obývacího pokoje plného nejrůznějších květin a s ním jsou zde již pouze jen tři další osoby, které však podezřelé nejsou, protože, jak ostatně sami podle pravdy tvrdí, s dotyčným nemají nic společného, vyjma toho, že je jejich bratr, což není nikterak důležité. Co se zde asi stalo? 

 

 

Svetřík: 

"Co se stalo?" (kroutí hlavou)

Starší seržant: 

"Co se stalo?" (kroutí hlavou)

Mladší seržant: 

"Co se stalo?"

Svetřík: 

"Musíme dobře přemýšlet."

Starší s.: 

"Chytře přemýšlet."

Mladší s.: 

"Přemýšlet."

Svetřík: 

"Zrekapitulujme si vše, co víme. První nepochybná věc je, že mladík je již téměř mrtví. Další důležitá skutečnost je, že se nedaleko nacházeli Tom, Zake a Elita..."

Starší s.: 

"Ti však nejsou vůbec podezřelí, neboť nemají s Jasonem, kromě příjmení, nic společného."

Svetřík: 

"Správně, nic společného."

Mladší s.: 

"Nic společného."

Svetřík: 

"V místnosti jsme našli třicet dva květináčů, dvě okna do zahrady, dveře na terasu a schody do přízemí."

Starší s.: 

"Květináče můžeme vyloučit.""

Mladší s.: 

"Vyloučit."

Svetřík: 

"Okna byla otevřena dokořán. Ptám se, nemohl tudy někdo vniknout dovnitř a provésti svůj škodolibí úmysl?" (tváře se obezřetně)

Starší s.: 

"Vniknout?!"

Mladší s.: 

"Pachatel?" (zatají dech)

Svetřík: 

"Pojďme si prohlédnout stopy v záhonech."

 

 

 

Vzdálí se před dům zkoumat záhony, zda-li nejsou nějako poškozeny. Do místnosti vkráčí Elita zavěšená do Zaka. Překročí Jasona a dostanou se do středu pokoje.

 

 

Zake: 

"Kde jsou ti nemožní detektivové?" (téměř piští)

Elita: 

"Hledají stopy, pochopitelně. Žádný trestný čin nemůže zůstat nepotrestán. Pachatele stihne krutý trest, ať se skrývá, kde se skrývá. Chudáček Jasonek, tak mnoho mne miloval a takový krutý osud ho postihl." (slzy něhy se jí tlačí pod víčka) "Zaslouží si, aby byl pomstěn. On se tu teď válí... (sedne si do pohodlného křesla a jednou rukou si vjede do vlasů)

Zake: 

"Svetřík pracuje poctivě a spolehlivě, nevynechá jedinou důležitou stopu a maličkost. Nežli by něco popletl, to se raději zeptá dvakrát a někdy až i třikrát."

 

 

 

Vejde mladší seržant, na chviličku se zastaví ve dveřích, zapýří se, uhladí si vlasy, odkašle si, předstoupí před Elitu a lehce se ukloní a současně hned sebere brýle, které mu sklouzly z nosu.

 

 

Mladší s.: 

"Pan starší seržant se dává poroučet a vzkazuje vám, jestli byste nemohli přijít na chvíli na zahradu, že pan vyšetřovatel Svetřík by s vámi rád mluvil - s oběma - zase."

 

 

 

Elita, Zake a mladší seržant sejdou do přízemí, projdou halou a prosklenými dveřmi se dostanou do zahrady. Zahrada je plná záhonů a mezi nimi pobíhají starší seržant a Svetřík s lupami a hledají stopy.

Starší s.: 

"Stopa!"

Svetřík: 

"Stopa!"

Starší s.: 

"Zase jedna!"

Svetřík: 

"A tady a tady!"

Mladší s.: 

"Ehm, jaksi, teda..."

Zake: 

(skáče mu do řeči) "Prý jste nás volal?"

Svetřík: 

(měří si ho pohledem)" Víte, v celém případu mne zaujala jedna maličkost. Vlastně jsem si toho všiml hned z počátku, ale zdá se, že jsem tomu prve nevěnoval dostatečnou pozornost. Nyní ta maličkost přede mnou vyvstává v celé své otázce."

Mladší s.: 

"Otázce."

Starší s.: 

"V celé." (zle se zatváří na mladšího seržanta)

Zake: 

"Nevím, kam míříte."

Svetřík: 

"Víte, v celé své dlouholeté praxi jsem se ledacos naučil. Vycházet s lidmi, všímat si a také počítat..."

Zake: 

"Počítat?"

Starší a mladší s.: 

"Počítat." (dotčeně se zatváří na Zaka)

Svetřík: 

"Počítejte se mnou, vy jste tři. Tom, Zake a Elita."

Zake: 

"Správně, Tom, Zake a Elita."

Svetřík: 

"A přitom jste jen dva, Zake a Elita!"

Zake: 

"Zake a Elita, to je dva."

Svetřík: 

"Vy jste tři a přitom jste jen dva, to nechápu."

Starší s.: 

"Teď vám radím, abyste vypovídali jenom pravdu." (drsně)

Svetřík: 

"V tom je totiž klíč k celému případu."

 

 

 

A na mladšího seržanta by málem pomalu a úplně zapomněli, kdyby  se byl býval neozval zpod nedalekého stromu.

 

Mladší s.: 

"Svetříku! Honem ku mne! Našel jsem pistol!"

 

 

 

Všichni se obrátí tím směrem a vidí stát mladšího seržanta s pistolí vítězoslavně nad hlavou a s brýlemi v levé ruce. První se vzpamatoval Svetřík.

 

Svetřík: 

"Kdes ji našel, ukaž."

Mladší s.: 

"Tady." (ukazuje rukou)

Svetřík: 

"Pistole ráže 38, smrtící zbraň, tak to bychom měli."

 

 

 

Najednou se Svetřík chytře zatváří.

 

Svetřík: 

"Kde jsi říkal, že jsi ji přesně našel? Tady?" (naznačuje rukou)

Mladší s.: 

"Ano, tady."

Svetřík: 

"Tedy tady." (zatváří se zamyšleně a ostatní ho pozorně sledují) "A jak se sem asi dostala?"

Starší s.: 

"No, jak se sem dostala?" (výhružně na Zaka a na Elitu)

Svetřík: 

"Je jen jedna možnost, jak se sem dostala, spadla sem shůry." (a ukáže rukou vzhůru)

 

 

 

Všichni, včetně Svetříka, zvednou hlavy vzhůru a tím pádem se zahledí do koruny košatého stromu. Svetřík, starší seržant a mladší seržant na sebe významně mrknou.

 

Svetřík: 

"Akce!" (znenadání vzkřikne) 

Starší s.: 

"Akce rozjeta!"

Mladší s.: 

"Zajišťuji akci!"

Svetřík: 

"Stahovat kruh!"

Starší s.: 

"Kruh utažen!"

Svetřík: 

"Co boky?"

Mladší s.: 

"Boky pod kontrolou!"

 

 

 

Takto a i jinak na sebe všelijak vzrušeně pokřikovali a přitom obkličovali strom ze všech stran. Zake a Elita stáli stranou a zírali na to s otevřenými pusami. Konečně byl strom obklíčen a mohlo začít vyjednávání. Svetřík vyndal z kapsy megafon a přiložil ho k ústům.

 

Svetřík: 

"Tome Hebite, slezte z toho stromu, jste obklíčen! Jakýkoliv pokus o útěk je marná sláva marný!" (odmlka) "Tome Hebite, zaručuji se vám, že po vás nebudeme střílet, slezte z toho stromu!" (odmlka) "Tome Hebite, zaručuji vám, že s vámi povedeme řádný (krátký) proces, slezte!"

 

 

 

Starší a mladší seržant hleděli napnutě do koruny stromu a upřeně sledovali každý pohyb, který se jim nelíbil. Elita byla ve tváři rudá, Zake ne. Mladší seržant od napětí kýchnul, čímž pádem mu brýle spadli na zem. Staršího seržanta se to týkalo.

 

Svetřík: 

"Tome Hebite, slezte z toho stromu, konečně! Zaručuji vám celu s výhledem na dvorek, přiznejte se, že jste v té koruně, přiznání je polehčující okolnost!"

 

 

 

"Žbuch!" Tom, přesvědčen silou argumentů, sjel po kmeni dolů, až na hlínu, přímo před Svetříka a nežli stačil říci "popel", Svetřík řekl: 

 

Svetřík: 

"Jménem zákona vás zatýkám." (a nasadil mu želízka)

Elita: 

"Tome," (zvlykla) "co s tebou teď bude?"

Zake: 

"Tome, co s námi teď bude?""

Elita: 

"Jsi jeden z našich jediných dvou bratří." (myslí v téhle hře)

Tom: 

"No tak, no tak, nevzlykejte tolik, uvidíme, co na to soudce a porota."

 

 

 

Svetřík se tvrdě zasmál a starší seržant se zasmál krutě.

 

Svetřík: 

"No tak, konec dojáků a jdeme k soudu, pan soudce nás už očekává."

Mladší s.: 

"Měli jsme tam být už dávno."

Svetřík: 

"No tak rychle, rychle, jdeme, neslyšíte? Porota už čeká." (spěšným hlasem)

 

 

 

K soudu jedou všichni společně tramvají.

 

Třetí dějství, aneb u soudu to není žádná legrace

 

 

 

U soudu se tlačí desítky novinářů, spouště cvakají, senzace roku.

 

Soudce: 

"Tome Hebite, přiznáváte se dobrovolně, že jste téměř zastřelil svého bratra Jasona?!" (lišácky)

Elita: 

"Tome, nic neříkej bez svého advokáta!" (vykřikne)

Soudce: 

"Vy mlčte, vás se to netýká."

Zapisovatel: 

"Stejně žádného advokáta nemá." (škodolibě)

Svetřík: 

"No tak, odpovězte na soudcovu otázku."

Tom: 

"Nepřiznávám."

1.novinář: 

"Správně, nic nepřiznávej, to by to měl soudce moc jednoduchý."

Soudce: 

"Tak tedy nepřiznáváte?" (opět lišáckým hlasem) "A jak nám potom vysvětlíte, že jste byl na stromě nad touto pistolí?" (ukáže na doličný předmět - pistoli)

Tom: 

"Já prostě ani nevím."

Zapisovatel: 

"To by mohl říci každý."

Elita: 

"Musíš říci něco jiného, aby ti více věřili."

Tom: 

"Já jsem se tam schovával." (ustrašeně)

Soudce: 

"To už je lepší." (vítězoslavně se rozhlédne po soudní síni, nacpané úplně všude) "Tak dále."

2.novinář: 

"Proč jste se tam schovával?"

Soudce: 

"Odpovězte!" (zahřímá)

Tom: 

"Já se bál."

Elita: 

"To není pravda."

Soudce: 

"Je to pravda."

1.novinář: 

"Není to pravda, nic nepřiznává, nepřekrucujte jeho výpověď!"

Tom: 

"Je to pravda."

Zapisovatel: 

"A proč jste se bál?" (načež zavládlo okamžitě celé ticho)

Tom: 

"Já se bál, že mne dopadnou."

Zapisovatel: 

"A kdo že vás jako dopadne?"

Tom: 

"Svetřík a jeho kolegové, děsně po mne pásli."

Soudce: 

"Ano, správně," (pomalu a táhle) "Svetřík se v tomto případě opět velmi vyznamenal, odvedl zase jednou veliký kus spolehlivé práce."

Starší s.: 

"Spolehlivé práce."

Mladší s.: 

"Práce."

Zapisovatel: 

"Tak nezdržovat, ať to jede."

2.novinář: 

"Proč po vás asi Svetřík se svými kolegy pásl?"

Tom: 

"Já chci advokáta!"

Soudce: 

"Mlčte, žádného nedostanete!!!" (zahřmí)

1.novinář: 

"Tak odpovězte!"

Tom: 

"Protože jsem před tím cosi provedl."

Soudce: 

"Aha a co jste před tím provedl?"

Elita: 

"Tome, mlč! "

1.novinář: 

"Neodpovídej!"

Soudce: 

"Vy mlčte a vy odpovídejte!"

Tom: 

(lítostivě) "Já jsem... před tím... chvíli... téměř... zastřelilsvéhobratra."

Zapisovatel: 

"A je to."

 

 

A v sále vybuchla bomba. Při ostře vedeném výslechu se pachatel zamotal do svých vlastních lží a výmyslů a nakonec byl nucen kápnouti božskou. Soudce a Svetřík přijímali gratulace, spouště v sále stále cvakali a nakonec jedna z nich zcvakla soudce společně se Svetříkem v milém objetí.

 

Soudce: 

"Soud se odebéře k poradě a..." (nejistě se podívá směrem do míst, kde měla sedět porota a kde nikdo neseděl, akorát tam uklízečka luxovala starý koberec od prachu) "...a, ehm, protože porotci se jaksi nedostavili, tak se tam odebéřu pouze já sám. Tak, prosím vás, chviličku tu na mne počkejte a nikdo neodcházejte, já jsem hnedka zpátky i s rozsudkem." 

 

 

Elita a Zake se podívali na sebe.

 

 

Po krátké chvíli se soudce vrátil do soudní síně. V síni bylo mezi tím velmi rušno a od množství hovoru zde byl značně veliký hluk. Trvalo nějako chvíli, než si všichni přítomní pana soudce povšimli. Pan soudce přitom mlátil zoufale stříbrným kladívkem do stolu. Konečně vše utichlo.

 

Soudce: 

"Povstaňte, soud přichází."

 

 

Všichni v síni povstali.

 

Soudce: 

"Já, váš soudce bdělý a ostražitý, prohlašuji, že jsem dnes o své svobodné vůli rozhodl a téměř řádně odsoudil váženého pana pachatele Toma Hebita k trestu mnoha dní (ještě uvidíme kolik) vězení. Pachatel se provinil tím, že téměř zastřelil svého bratra Jasoně, čímž  naplnil skutkovou podstatu, už ani nevím jakého paragrafu, ale to není teď důležité, důležité je to, že jsem ho poslal za katr!"

 

 

A soudce se rozesmál a sním i všichni ostatní v síni. Tom nehnul ani brvou a Elita nakonec omdlela.

 

Čtvrté dějství, aneb co na to dotčené osoby

 

 

Když se konečně probrala, zjistila, že leží na pohovce a kolem ní je množství známých lidí. Když se ještě více probrala, tak zjistila, že všichni ti známí lidé sedí v křeslech, kolem stolku, a rozpráví mezi sebou. Na zemi stále ještě ležel skoromrtvý Jason. Nebyl moc zajímavý a také si ho nikdo nevšímal. Elita se rozhlédla konečně pořádně a zjistila, že je na tom samém místě, kde byla i ráno. Ti známí lidé v křeslech byli zprava: vyšetřovatel Svetřík, starší seržant, mladší seržant, soudce, zapisovatel a Zake. Vyšetřovatel se zvedl ze svého křesla.

 

Svetřík: 

"Dámo," (uklání se k Elitě) "a pánové," (uklání s k ostatním) "byl jsem požádán a vyzván váženým Zakem Hebitem, zdali bych mohl zde, na tomto místě, nastíniti, jak jsem tak rychle mohl tento případ vyřešiti."

Starší s.: 

"Jak jste jen tak mohl?" (udiveně)

Mladší s.: 

"To teda nechápu, to je opravdu záhada, tak rychle." (ještě udiveněji a současně kroutí hlavou)

Svetřík: 

"Ano, jak jsem mohl tak rychle?"

Soudce: 

"Vy jste prostě geniální, Svetříku." (nadšeně)

Zake: 

"No, my jsme s Elitou také jen koukali." (kouká)

Svetřík: 

"Hmhh." (protáhle) "Víte, ze začátku jsem z toho byl také celý paf. Jen považte, těch nezodpovězených otázek. Skoromrtvý, mrtvý, živý? Dva lidé, tři lidé, čtyři lidé? Hlava my šla z toho kolem. Snažil jsem se dát si dvě a dvě dohromady. První, co mne trklo, bylo, že tři pachatelé byli v podstatě již na místě činu. Čáru přes rozpočet my však udělalo, když začali tvrdit, že s dotyčným nemají nic společného. To trvalo až do té doby, než jsem si všiml, že ti tři, jsou v podstatě jen dva. A to byla stopa. A pak jsem zjistil, že jediné řešení je, že jeden z nich se schovává nebo jinak ukrývá.

Soudce: 

"Ohromný nápad."

Zapisovatel: 

"Skvělý!"

Starší s.: 

"Kam jen na ty nápady chodí?" (kroutí hlavou)

Zake: 

"Vy jste nám ale šlapal na paty."

Elita: 

"Škoda že to neslyší Tom."

Svetřík: 

"Po chvilce jsem zjistil, že se schovává Tom a pak již bylo jen dílem okamžiku uhodnout, kde se skrývá, obzvláště, když v zahradě byl pouze a jenom jeden strom. Tam nahoře jsem Toma také objevil, dopadl a zatkl."

Zapisovatel: 

"A pan soudce soudil, odsoudil a posadil za mříže." (dodal)

Elita: 

"No teda..." (vypískla)

Starší s.: 

"No tohle..." (divě se)

Zapisovatel: 

"Kdo by to jen řekl?"

Soudce: 

"To bych teda neuhádl!"

Mladší s.: 

"Teda, kdybyste mne na místě zabili, tak bych na tohle já nikdy v životě, až do smrti, nepřišel!" (chodě okolo stolku a plácaje se do čela)

Zake: 

"No néé..."

Kuchařka: 

(vstoupí zadními dveřmi a nese kávu) "To bych tedy neuhádla!"

Zahradník: 

(přinesl jednu velikou kytici rudých růží a karafiátů Elitě - protože ji miloval) "Jo tak takhle to teda bylo!"

Komorník: 

"Jo aha!" (v šatně)

Tom: 

(ve vězení) "No jo, tak takhle na to přišel!"

Hlídač vězení: 

"To teda snad ani není možný, ten Svetřík!" (spráskne ruce)

Šéfredaktor novin: 

"Tedy, tomu to pálí!" (nad sázecím strojem)

Populární zpěvák: 

(sladce) "Tedy, ehm, echm, ten Svetřík, ten je ale, cóó - kdepak mám své parfémy?"

Sherlock Holmes: 

"Taková záhada!" (bouchá hlavou do zdi)

Jason: 

"Takhle rychle na to přijít....!"

Kočka v zahradě: 

"Mňau!"